Vzhledem k omezené kapacitě je třeba zakoupit vstupenky předem online. Vstupenkou si určíte vstup na libovolně zvolenou dobu 30 minut (např. vstup mezi 11. a 11.30 hod. do návštěvnického centra).
Pokud nestihnete rezervovat čas nebo si zakoupíte vstupenky na místě, mohou být přidělena pouze zbývající místa, což může mít za následek delší čekací dobu.
Doporučujeme pevnou obuv a teplé oblečení.Teplota se obvykle pohybuje pod nulou, a to i v létě.
Během návštěvy jeskyně musíte překonat celkem 134 výškových metrů.
To zhruba odpovídá chůzi po schodišti 40patrového věžáku. I v tomto případě záleží na každém návštěvníkovi, zda se na tuto námahu cítí.
Krása ledových soch a impozantní rozměry jeskyně však nepochybně vynahradí veškerou námahu! Tempo prohlídky je přizpůsobeno příslušné skupině návštěvníků. Osobám s velkými problémy s chůzí nebo kardiovaskulárními problémy se však návštěva jeskyně nedoporučuje.
Je na zodpovědnosti rodičů, aby se rozhodli, zda svým dětem svěřují procházku chladnou jeskyní, či nikoliv. Zkušenosti ukazují, že malé děti do 3-4 let jsou často přetěžovány. V každém případě je třeba dbát na to, aby byly v dostatečném teple. Nezapomeňte tedy na čepici a rukavice.
Návštěvu ledové jeskyně doporučujeme zejména za krásných a horkých dnů.
Zvláště působivý je panoramatický výhled od vchodu daleko za údolí Salzachu na zasněžené vrcholky Vysokých Taur.
Eisriesenwelt je samozřejmě přístupný i zvířatům. Doporučujeme však vzít s sebou psa pouze v případě, že nemá problémy se schody.
Z organizačních důvodů není v jeskyni povoleno filmování a fotografování. Prosíme vás o pochopení pro toto nepříjemné, ale nezbytné opatření!
O vývoji světa ledových obrů
Stručný vhled
do naší historie
Až do konce 19. století byla tato jeskyně ještě zcela neznámá - nejen kvůli své exponované poloze ve vysokých horách a také kvůli tehdejšímu nezájmu o průzkum jeskyní.
Teprve v roce 1879 se salcburský přírodovědec Anton von Posselt-Czorich pronikl asi 200 metrů do temnoty této jeskyně a oficiálně objevil svět ledových obrů. O rok později publikoval podrobnou zprávu o svém objevu v časopise Alpského klubu. Přesto jeskyně opět upadla v zapomnění.
Po první světové válce prováděli průkopnické průzkumy kilometrových labyrintů tohoto jeskynního systému další badatelé, například Friedrich a Robert Oedlovi a Walter Czernig.
Jak se tento jedinečný přírodní zázrak stával stále známějším, brzy vzrostl i zájem turistů. Již v roce 1920 byla postavena "chata průzkumníka" a první primitivní lezecké zařízení k jeskyni a v jeskyni, aby ji mohli návštěvníci prozkoumat.